Armabetton 1,2

Kniha může být dodána s věnováním od autorů. Napište si, jaké věnování chcete v knize mít. Dostanete jen zde a nikde jinde.

Anotace

Když se řekne beton, zní to bezpečně a solidně. Ani opravdu velké množství betonu člověka nevyděsí. Milióny tun betonu ve vesmíru nedaleko naší planety, Vás také o spánek nepřipraví. Ale co když se ta obrovská hmota začne pohybovat k Zemi? Hrozí zánik celého lidstva. Osudy mnoha lidí se mění. Ukazují se pravé lidské charaktery. Závist, chamtivost, lenost, odvaha, chytrost a další lidské vlastnosti se ukazují v celé své síle. Někdo bojuje o záchranu, někdo o své postavení. Jak to všechno dopadne? To neví ani Gigapočítač.

Přijme brusič Willy Walter nabídku na záchranu planety? Jak se zachová Henry Presny? Řekne Owald Sykora pravdu? Jaká bude odměna za záchranu? Tyto a mnoho dalších otázek zodpoví jen tato kniha.

Ukázka z knihy Armabetton:

„Co bych dal za nějaké vzrůšo,“ říkal právě řidič, když závozník zařval:
„Pozor! Blíží se k nám meteorický roj!“
Vyplašený řidič v plné rychlosti prudce zatočil volantem a sešlápl brzdu. To, co následovalo, si každý dokáže představit. Mamutí míchačka dostala strašlivý smyk. Obrovská odstředivá síla vytrhla buben míchače z podvozku. Řidič dokázal svou profesionalitu a torzo vesmírného vozidla ustálil. Dokonce se obratně vyhnul roji meteorů. Buben míchače však vletěl přímo do deště kosmického kamení, jež ho nejen prorazilo, ale i rozmetalo na několik milionů sto dvacet osm tisíc třicet tři kousků. Jakmile unikl vzduch, zavládlo mrazivé vakuum. Beton se podchladil a prudce ztuhl. Země byla náhle obohacena o nového souputníka, a tak její obyvatelé nyní mohli vidět na obloze dva satelity.

Zatímco se všichni radovali ze záchrany astronautů, ředitel Armabetonu tak radostný nebyl. Přemýšlel, jak splatí obrovské dluhy, neboť celý projekt financoval z úvěru. Když pohlédl na blízkou lípu, bylo mu jasné řešení. Zrovna odbíjela dvanáctá hodina na zvonici. Kyvadlo zvonu se pohybovalo zcela identicky jako ředitel na větvi stromu.

Politici na hroznou událost zareagovali rychle. Všem bylo jasné, že lidé budou chtít znát, kdo za to nese odpovědnost. Dokonce by mohli žádat jejich odstoupení. Proto začali lidem tvrdit, že k žádné katastrofě nedošlo, že se vlastně jedná jen o výmysl novinářů. Pozemšťané, přestože katastrofu viděli v přímém přenosu, uvěřili svým voleným zástupcům. Příhoda se brzy stala neaktuální, a tak se o ni přestali zajímat. Malý detail, že země má dva měsíce, již nikoho nevzrušoval, protože všem připadalo, že tomu tak bylo od počátku věků.

Zatímco politici vedli svou propagandu, vědci mezitím zkoumali, co se stane s betonovou koulí. Odletí od Země, nebo se stane její další družicí nastálo? Jejich zjištění nebylo z nejoptimističtějších. Během úhybného manévru ztratila koule příliš mnoho hybnosti. Souboj sil má jasného vítěze. Gravitace Země nakonec převládne nad setrvačnými silami a přitáhne svého nového souputníka k sobě. Bylo vypočítáno, že během šedesáti osmi dní dopadne na tatíka Zemi.

Informace byla zpočátku držena v tajnosti. Jen nejvyšší vládci států byli informováni. V době, kdy politici zarytě mlčeli, drze se dívajíce svým voličům do očí, začala elita pozemských vědců v evropském sídle OSN pracovat na odvrácení katastrofy.